Věkové údaje sice neuvádíte, nicméně sexualita může kvést takřka v každém (dospělém) věku. Vaše partnerka by tedy sama o sobě na pohlavní soužití raději rezignovala? Pokud je Vaše vzájemná citová vazba silná a stálá, partnerka je ochotna (nebo naopak vůbec ochotna není?) podílet se třeba jen jednostranně na uspokojování sexuálních potřeb Vaší osoby? V kladném případě se oba zaměřte na nekoitální aktivity, tedy na dráždění neboli stimulaci Vašich pohlavních orgánů směřující k ejakulaci. Ostatně je myslím přítomna naděje, že byste si přese všechno oba mohli užívat dotekového mazlení a rovněž se radovat z pocitů vzájemné blízkosti. K tomu kvalitní erekci nepotřebujete.
Kupte si knihu profesora PhDr. Stanislava Kratochvíla, CSc., „Sexuální starosti a radosti“ a inspirujte se kazuistikami v ní otištěnými – to znamená poučnými případy konkrétních partnerských párů.
Zeptejte se Vašeho praktického lékaře, zda některé z oněch „osmi silných léků“ přímo tlumí Vaši sexuální funkci; což často můžete i sám vyčíst z příbalových letáků. A leckdy pak věci prospěje výměna léčivého přípravku předepisujícím lékařem za lék rovnocenný, ale sexuální funkci netlumící. Jenom Vy s partnerkou víte, proč jste se během zmiňovaných dlouhých dvou let ještě nevypravili do ordinace sexuologa, vždyť důvody k tomu jsou pádné.
Celkově si ovšem laťku neklaďte vysoko, spokojte se i s málem. A je jasné, že alespoň ta základní dobrosrdečná a současně ovšem dobrovolná spolupráce či podpora ze strany Vaší partnerky je nutnou podmínkou uplatnění mých rad. Při vší úctě si také myslím, že byste mi Vaši aktuální situaci dokázal napodruhé popsat podrobněji a plastičtěji než tentokrát.
Václav Urbánek