Operační a tedy vysoce invazivní léčba pro těžké případy poruch ztopoření existuje. Avšak musím hodně zdůraznit, že spadá mezi postupy takzvaně „třetí volby“. To znamená, že může u konkrétního pacienta přijít v potaz teprve tehdy, když veškeré neinvazivní i mírně invazivní terapeutické postupy (jež v této poradně často popisuji) byly již vyzkoušeny, vyčerpány a nemají šanci na úspěch. Tak hlavně u některých mladých impotentních mužů postižených zúžením tepny penisu připadá v úvahu provést rekonstrukční cévní operaci. V jiných případech chirurg cíleně podváže příslušné žilní pleteně, aby při ztopoření krev z penisu přespříliš neunikala. Celkově se cévní operace penisu k dnešnímu datu provádějí již poměrně zřídka. Těžké poruchy erekce se v některých vhodných případech řeší implantací neboli vložením, voperováním takzvaných penilních endoprotéz do topořivých těles penisu, za účelem jeho zpevnění. Tyto výplně jsou zhotoveny ze silikonového kaučuku. Používají se implantáty buď polotuhé (semirigidní), anebo důmyslně nafukovací, hydraulické (inflatabilní). Penilní endoprotézy představují u konkrétního pacienta poslední možnost (latinsky ultimum refugium) zdárného vyřešení těžké erektilní dysfunkce, a to možnost nevratnou. Významná je i skutečnost, že zdravotní pojišťovny tyto radikální léčebné postupy nehradí, čímž se počet uchazečů o operační výkon ještě více zužuje. Nicméně v České republice, kde poměry znám, se výše zmiňované metody uplatňují s dodržením vysoké kvality provedení. MUDr. Václav Urbánek, CSc.