"Vzhledem k Vašemu časovému údaji "posledních pár týdnů" nemůžeme spoléhat na to, že "příroda se umoudří" při pouhém vyčkávání. Je dosti pravděpodobné, že se v případě Vaší dvojice sečítá třeba i několik mírných, navenek nenápadných příčinných faktorů, a tudíž je pro Vás momentálně skoro neproveditelné podstatu problému "detektivně" odhalit či osvětlit. Váš popis situace je hodně stručný a téměř žádné dílčí dokreslující osobní či zdravotní údaje, postřehy či "podezření" mi nenabízíte. Z formulace Vašeho dotazu dokonce není jednoznačně srozumitelné, zda pohlavní spojení s partnerem při bolestivosti nakonec přece jen uskutečníte, anebo zda je pohlavní spojení neboli klasická soulož už po dobu několika týdnů úplně znemožněna. O to těžší je i pro mne na dálku Vám poskytnout praktický návod jak postupovat. Vy sama můžete dobře vyhodnotit dva aspekty: Jednak zda partnerova sexuální, konkrétně erektilní funkce zůstává kvalitní; předpokládám, že zřejmě ano. A za druhé dokážete kvalifikovaně posoudit, zda se v porovnání s předchozím (zřejmě bezproblémovým?) údobím teď aktuálně v intimních situacích výrazně nesnížilo fyziologické zvlhčování Vaší pochvy neboli schopnost lubrikace. Jinými slovy, zda se o koity nepokoušíte takzvaně nasucho. Avšak jádro problému v tom pravděpodobně nespočívá, když nic takového ve svém dotazu nezmiňujete. Jak je Vám známo, v lékárně nebo v sex-shopu si můžete vybrat k zakoupení z celé plejády lubrikačních prostředků k tomu účelu vyráběných. Každopádně doporučuji tímto způsobem zvlhčení pohlavních orgánů před pokusem o styk vydatně rozhojnit. Pokud jakožto dvojice oplýváte značnou trpělivostí, mohli byste se pokoušet existující funkční blok zpřístupnit a oslabit párovými NEKOITÁLNÍMI sexuálními aktivitami (podrobně viz ve výtečné knize pana profesora PhDr. Stanislava Kratochvíla, CSc., "Sexuální dysfunkce", vydání třetí, doplněné a aktualizované, Grada 2008), popřípadě též velice šetrným používáním sanitárních erotických pomůcek. Nicméně pokud se ani po několikátém intimním setkání s kvalitně sexuálně fungujícím partnerem nedostaví celkové zlepšení, tak dále asi již sami "neexperimentujte". V takovém případě by bylo nezbytné, abyste pak vcelku neprodleně navštívila ordinaci svého gynekologa. Při tělesném vyšetření Vašich pohlavních orgánů by se tam zřejmě vyloučila například i taková možnost, že (mechanizmem Vám momentálně neznámým) přece jen vzniklo třeba jen drobné (slizniční?) poranění, které se pak při úsilí o koitus může projevovat až překvapivě vytrvalou bolestivostí. Ještě lépe by bylo, kdybyste s partnerem jakožto kompletní pár mohli navštívit ordinaci sexuologa - tedy pokud je sexuologická péče ve Vašem zeměpisném regionu dostupná. A tam by se vše podrobně a trpělivě rozebralo cílenými dotazy a odpověďmi na ně. Optimálním terapeutem pro Váš partnerský pár je sexuolog (popřípadě dle Vašeho výběru sexuoložka-žena), jehož odbornost základní byla a je gynekologicko - porodnická. Pro úplnost připomínám, že tělesné vyšetření sexuologické je na hlediska sexuální funkčnosti logicky zaměřeno ještě o poznání podrobněji než obvyklé, základní vyšetření gynekologické. Bolest(ivost) při pohlavním styku neboli algopareunie může mít zdravotní příčiny rozmanité, dokonce vzájemně se kombinující. Avšak z praktického hlediska bývá rozumné zabývat se jimi především souběžně s tělesným vyšetřením ženy i muže. Ke zvýšení Vaší informovanosti (aniž bych ovšem chtěl vyvolávat nadměrné obavy) si zde dovolím nejčastější spolupříčiny ženské algopareunie na okraj vyjmenovat: nedostatečnost lubrikace (výše již probraná), vznikající mimo jiné v důsledku rušivých vlivů během pohlavního styku anebo v důsledku tělesných změn souvisejících s narůstajícím věkem ženy; nevhodná partnerova přímá mechanická manipulace v oblasti poštěváčku; záněty ženských rodidel (prvořadým jejich příznakem bývá výtok), ať už se jedná o přetrvávající smíšenou bakteriální infekci, anebo o trichomoniázu, anebo o mykózu; traumatická lacerace parametrií neboli roztržení vazivové tkáně obklopující dělohu - může nastat při porodu nebo během koitu při hlubokém pronikání penisu, někdy i při protizákonném, pokoutném potratu, navozeném nějakým předmětem, anebo někdy při znásilnění; určité riziko znamenají při pohlavním styku rovněž (další) chorobné stavy v malé pánvi, a to zejména, když o nich postižená žena dosud neví. Celkově představují případy některých partnerských párů jakýsi diagnostický i léčebný oříšek, k jehož zdárnému rozlousknutí může též vydatně přispět odborná spolupráce klinického psychologa.
MUDr. Václav Urbánek, CSc."